Zprávy z karantény 2

Tento příspěvek navazuje na první zprávy z karantény.

Den šestý - zabydlujeme se

Konečně nám došlo, proč nám zezdola posílají tolik jídla. Ona A., když ji nebolí zuby, fakt hodně jí, takže se prarodiče asi bojí, aby měla pořád něco v puse a neobrátila svou pozornost někam jinam (obvykle k židlím, příborům, stěnám atd. - trochu jako Sunny Baudelairová). Těžko říct, jestli se víc bojí o nás, nebo o to, co by zbylo z horního patra. A. se na(ne)štěstí dere z dásně dost urputná stolička (nebo dvě najednou), takže ohryz okolí probíhá v nižší míře.

Klára chodí kolem našich kufrů a říká, že tu ještě pár dní budeme a že bychom si to tu mohli trochu zútulnit a zabydlet. Martin souhlasí a hledá na internetu rozumný WiFi router. V tu chvíli nám dochází, že A. to už pár dní dělá. V Irsku totiž nemáme u dveří prahy a tady už je ve dvou případech taky odstranila. Jsme zvědaví, jestli se jí taky podaří zvýšit průměrnou vlhkost vevnitř o 20 %, jako to máme v Irsku.

Roli kulturního referenta přebírá A. a trvá na písničkách o přebalovaní, čištění zubů a obecně o veselých rýmovaných zvířatech. Naštěstí nacházíme ultimátní hračku, která ji hodně baví i v tichu, i když se domníváme, že jako členka generace Alfa ji považuje za hru 2048 s dost podivným ovládáním. Tomu odpovídá i její herní strategie spojování jednotlivých čísel.

Martin si stěžuje, že ztratil chuť, a Klára mu připomíná, že posledních pár dní jedl jen přesnídávky (aneb UHO pro děti). Dnes ráno jsme k snídani nalezli na schodišti plněné šátečky a tři brambory. Včera to byla vánočka a konzerva s cizrnou. Přemýšlíme, jestli to není nějaké volání o pomoc zezdola, ale nedaří se nám tu šifru rozlousknout. Nakonec docházíme k názoru, že Klářini rodiče se nedobrovolně stali otroky nějakých tří příšer, které je utiskují, hrozí jim infekční chorobou, když je přijdou osobně konfrontovat, a ještě jim dupají nad hlavami.

Večer si po dlouhé době dáváme na půl pivo. Martin má pocit, že je to jen bublinková voda. Je neuvěřitelné, že ani ztráta čichu a chuti na Staropramenu nic nezměnila.

Den sedmý - hygiena

Ráno volá hygiena, čtvrtý pracovní (a šestý včetně víkendu) den od pozitivního testu. Martin se ihned začne domnívat, že se jedná o avizovanou policejní výpomoc, protože se jedná spíš o výslech. Začíná hovorem o práci, což se Martin snaží bagatelizovat, protože jednak měl poslední tři týdny dovolenou, a navíc fyzicky v práci nebyl od března. Už ani neví, jaké číslo double-deckeru mu tam jezdilo.

Vycházíme na dvůr a konečně zjišťujeme, kdy na něj svítí slunce. Vždy pět minut předtím, než přijdeme, a pět minut potom, co odejdeme. Odpoledne a večer vůbec. Martin - manažer štěstí - navrhuje vybudovat podobnou "kuličkovou dráhu".

A nutno dodat, že se mu to docela povedlo - v rámci možností.

Odpoledne si Martin pročítá Twitter a zjišťuje, že hovor z hygieny úplně vynechal eRoušku. Na základě reakcí osatních píše na info@erouska.cz a je mu přislíben kód později večer, který ale bude platit jen 15 minut.

Podpora eRoušky volá kolem deváté, pomáhá zadat kód do aplikace a přeje brzké uzdravení. Čekáme, až nám další telefony začnou notifikovat.

Den osmý - války

Notifikace přichází během noci. Zajímalo by nás, jestli přišly i někomu cizímu, ale to se není možné z podstaty věci dozvědět.

Klára ráno zjišťuje, že přišla o čich a prakticky i o chuť. Chuť tedy musíme ještě vyzkoušet, protože rozmrazená špička, která byla v mrazáku kdo ví jak dlouho, se podle Martina úplně nepočítá.

Klářini rodiče přichází na to, že mít v domě jenom jednu pračku umístěnou v karanténní části domu, se jim může brzy vymstít. Klářina mamka tedy vyráží nakupovat, ale lov není úplně úspěšný, protože přichází zpět sice s krásným zimním kabátkem, který ale padne jen Kláře. Naše výpravy na dvorek tedy začínají mít celkem formální úroveň.

To trochu vyvažuje skejt, který jsme našli pod schody.

A. na něm ráda stojí a nechává se vézt, a navíc se i vzdělává v anatomii.

Zpět uvnitř zas A. čeká pár nových informací o elektřině: "Když ty baterky trochu pošudlíme, tak to chvilku pojede!"

Dneska je vůbec vzdělávací den, protože další na řadě jsou Hvězdné války. Na základě našich zkušeností je má A. už teď hodně ráda. Poznali jsme to tak, že je úplně všichni přece mají hodně rádi. A tak se mladý padawan v tradičním hábitu vydává na svou první výpravu, aby získal svůj první světelný meč.

Preferovali bychom, kdyby byl zvolený meč jednobarevný a bez jednorožců, protože takhle netušíme, ke které straně Síly se hlásí, ale i tak je to slibný začátek.

Martin večer poprvé nemá teplotu, a tak si na oslavu dáváme burčák. Poprosili jsme Klářiny rodiče o půl litru nějakého dobrého a kvalitního, ale podvedli nás. Dali nám sedmičku! Martin říká, že je dobrý (ale jelikož je Čecháček, tak tomu prd rozumí), Klára neříká nic, protože nemá chuť a jen počítá jazykem bubliny.

Den devátý - gang

Kláře, jako blízkému kontaktu, hygiena pořád nevolala. A popravdě asi zatím ani nikomu z těch, které Martin nahlásil.

A. po pár jízdách na edukativním skejtu přesedlává na motorku a je vidět, že to má v krvi. Martin neví po kom, protože jeho bolí pravá hýždě, jak včera z toho skejtu spadl.

Zatímco Klára odkládá formální kabátek, přemýšlí, čemu se bude věnovat, až půjde A. do školky (a nebo prostě odjede s gangem).

Dnes jsme si chtěli objednat burger, protože se tu zrovna smí jíst (dokud to plukovník nezakáže), ale Martinův návrh, že bez Klářiny chuti jí můžeme objednat jenom housku, se nesetkal s pochopením, a obědváme čočku. A. to překvapivě moc chutná a po všech to dojí. Nebo taky přišla o chuť. Další indicií k tomuto závěru je, že se teď může utlouct po okurkách a olivách, které by asi i bez čichu cítila. Martin navrhuje ještě vyzkoušet kysané zelí, protože to je jeho (jako jihočecha) odpověď na všechno.

Den desátý - konec

Dneska by měl být poslední den našeho společného dobrodružství v izolaci. Ale nebude, protože izolaci musí ukončit lékař. Kláře ji asi bude muset nejdřív nařídit, aby ji mohl ukončit. A také poslední tři dny před ukončením musíme být bez příznaků, což se nám těžko posuzuje, jelikož naprostou většinu příznaků jsme pořádně neměli (Martin zakašlal dvakrát, Klára třikrát, A. na naše pravidla kašle neustále) a čich se asi bude ještě pár dní nebo týdnů vracet.

Za poslední dny jsme postupně vyčerpali většinu nápadů, jak A. zabavit, a proto hodně experimentujeme. Nejvíc se nám zatím vyplatilo hledat různé nové věci. Zvláště jeden pokoj se projevil jako velice užitečný zdroj a většina hraček pro děti A. věku ani nebyla zabalená do vánočního balícího papíru. Jsme si jisti, že A. dokáže za dva měsíce hrát překvapenou, že ty hračky nikdy neviděla.

I na dvorku je těžké vymýšlet něco nového. Klára ani A. z nějakého Martinovi nepochopitelného důvodu nestojí o to budovat znovu "kuličkovou dráhu", naštěstí si Klára vzpomněla, že máme v autě bublifuk, který A. dostala od našich kamarádů (díky T. A. a V.).

Klára při foukání bublin zjišťuje, že se hodně zadýchává a musí často odpočívat. Překvapuje nás, že jsme se s touto komplikací, která nám ztrpčuje život (hlavně proto, že Martin neumí foukat bubliny tak dobře) ještě nesetkali v žádné odborné literatuře.

Měníme tedy aktivitu z mýdlovité na více dešťovou a pomáháme Klářiným rodičům zalít zahrádku. A. má ráda jakékoliv záležitosti související s vodou (zvláštně vodní meloun) a je spokojená.

Zvláště kaktus byl z takového přísunu vody zcela bez sebe.

Při návratu domů si ze zvyku pořádně umýváme ruce, ale vlastně nám dochází, že bychom to měli dělat spíš předtím než odcházíme ven. Zajímavý obrat.

Den jedenáctý - les

Tak možná dnes je poslední náš izolační den. A tedy určitě taky poslední den, kdy počasí tak nějak ujde. Od zítra, kdy nás snad propustí, už má být jen zima, déšť a vítr. Takže jako léto v Irsku.

A. už pár dní vytahuje ze skřínky jednu knížku, otevře ji a stoupne si na ni. Že by se nám snažila něco naznačit?

Jsme rádi, že máme covid za sebou a snad se teď pár měsíců nenakazíme. Není to chřipečka. Je to dost nepříjemné (hlavně kvůli tomu, že je člověku dobře a špatně v nevypočitatelných vlnách. S chřipečkou je vám blbě a pak se to zlepšuje). Člověk v noci leží v posteli, blbě se mu dýchá a přemýšlí o ventilátorech. Budeme myslet na všechny, kdo je budou opravdu potřebovat.