Zprávy z druhé karantény

Na karanténu po návratu do Irska jsme byli lépe připravení než na tu první. Letěli jsme s extra kufrem hraček, Martin si vzal hřebíky, aby se nenudil, a Klára byla rozhodnutá strávit většinu doby v posteli.

Den první

A. vstala v půl šesté irského času a s tím, že má na to kvůli pásmové nemoci nárok, začala objevovat byt, který za sedm měsíců úplně zapomněla.

Největší překvapení bylo, když objevila, že dosáhne na kliku. Tím Martinovi skončila naděje na klidné pracovní prostředí. Ihned si zažádal ve firmě o dovolenou, alespoň do doby, než si bude moci dojít koupit zámek na dveře. Ten máme pouze na záchodových dveřích, kde ale Martin pracovat odmítl - fajnovka!

Klára se vyplížila udělat velký nákup alespoň na týden, protože řetězce by nám nákup dovezli až po té, co by nás A. začala ohlodávat. Během této protistátní operace nám oběma přišla SMS od irské vlády, kde nám připomněli povinnost karantény a děkovali za její dodržování.

Někteří naši kamarádi se nabízeli, že nám nakoupí, ale nikdo nedokázal unést tolik čedaru a dětských křupíků, co Klára. Zato se stavila S. a půjčila nám hračky a knížky. Zvláště z tahacího medvěda, který kolečky mlátí do podlahy, měli sousedi o patro níže velkou radost.

Nás zase inspirovala jedna půjčená knížka o tom, jak s dětmi trávit karanténu.

K tomu A. dodala, že si podobně jako v minulé karanténě nechá vyklubat stoličku nebo dvě a že tedy od nás očekává pochopení, když kvůli tomu bude hodně mrzutá.

Den druhý

A. nám ráno předvedla, že umí sama obsluhovat pračku. Nejenže do ní potajmu schovává oblečení na vyprání (i věci, které by se rozhodně neměly namočit), ale že je schopná pračku i sama zapnout. Martin se ponořil do anglického návodu, aby vítězoslavně aktivoval dětskou pojistku tak, že nešla deaktivovat a posléze nebyl schopen postup zopakovat. Zmáčknout simultánně dvě tlačítka dokáže potrápit nejen dítě, ale i vysokoškoláka.

Nakonec se kvůli pracovní online schůzce zavřel v ložnici a zatarasil dveře nočním stolkem (dovolená skončila kompromisem půl dne každý den). Když poprvé v nové místnosti jako vzorový pandemický zaměstnanec zapnul webkameru, zjistil že zabírá i neuvěřitelně neustlanou postel a zhrozil se, že se bude muset ve svém věku naučit pravidelně stlát.

Klára objevila v ledničce tři mrtvé a dočista mrtvé kvásky, a tak celou ledičku umyla. Poté co někdo (A. to asi nebyla, neboť tam zatím nedosáhne) nezavřel pořádně dvířka do mrazáku, jej i slavnostně a dobrovolně odmrazila.

Den třetí

Dnes Martin vyměnil půl dne dovolené za státní svátek. Je svatého Patricka a jelikož se jedná o největší irský svátek, tak máme hodně plánů.

Začínáme dopolednem plným her a stavbou domečků. Klára je v tom velmi úspěšná, akorát ten svůj nadimenzovala pouze pro sebe, nazývá ho bunkrem a odmítá do něj kohokoliv vpustit nebo ho opustit. Irská vláda přidává do rozporuděných her další SMS, tentokrát s úkolem.

Máme potvrdit, zda na adrese, kterou jsme uvedli v příletovém formuláři a kde teď ze zákona musíme trávit karanténu, skutečně jsme.

Poznámka: druhá odpoveď je chyták. Nicméně jsme se báli zkusit, jestli by nám to po zvolení druhé možnosti napsalo: Dostali jsme tě, cha chá!

I tak jsme zvědaví, jestli nám někdo z ministerstva zdravotnictví zavolá a popřeje k svátku svatého Patrika.

Kolem poledne se rozbilo čerpadlo, které z bojleru čerpá teplou vodu. Vůbec se nechce samo vypnout a tak se Martin opět noří do manuálů a youtubových videí od různých kutilů a online opravářů. Po hodině to Martin vzdává a celý zpocený se odchází osprchovat a ve vaně zjišťuje, že od rána zůstala malinko puštěná teplá voda. Vítězoslavně ohalšuje, že to čerpadlo opravil.

A. má třetí kritický den (podle teorie, kdy na táborech je třetí celý den kritický a děti jsou nejvíce mrzuté), ale naznačuje, že nás přece varovala a trvá na tom, že půjde na houpačku.

Nakonec se uklidní, až když ji Martin houpe na rukách, nohou a tak celkově si dělá domácí posilovnu. Inu, příjemné s užitečným.

Den čtvrtý

Martin objevil několik ještě nepohraných hraček a uložil je do krabice, kterou pojmenoval Blaník s tím, že až nám bude nejhůře, tak ji vytáhneme a A. zabavíme. Tu mezitím začalo bavit mlít kávu na ručním mlýnku, což zní jako užitečná zábava, kdyby namleté zrno nestihlo vyčuchnout, než A. skončí s celým potřebným množstvím.

Martin se snaží pozvednout náladu vytvářením seznamu toho, co budeme dělat po karanténě. A. se chce houpat, klouzat, jet vláčkem, jezdit na koníkovi, dívat se na kačeny, znovu letět letadlem a hrát fotbal. Klára chce dělat cokoliv bez A.

Martin se začíná bát toho, kam dáme desetinu tuny poslaných věcí a tak měří různá zákoutí, kam by šlo věci umístit. V rámci této akce se snaží přesvědčit A. aby se nadchla pro minimalismus, zvláštně pro mrňavé plyšáky.

To se mu skutečně daří, ale záhy se ukáže i velká nevýhoda tohoto plánu. Oba minimalističtí medvědi někam zapadli, ale A. trvá na tom, že si s nimi musí ihned znovu hrát. Martin zpřevracel celý byt a uvažuje o zdvojnásobení současného limitu velikosti hraček.

Den pátý

A. nám vyčítá, že v této pro ni nové zemi trávíme málo času venku a odchází si na balkon číst knížku Albi tužkou.

Klára vyhlašuje italský den a špagety na oběd mají u A. velký úspěch. I oblečení a část nábytku tento oběd významně poznamená.

Martin si všímá, že za dobu, co jsme v Irsku ještě nepršelo. Klára ho uklidňuje, že má pršet celý příští týden, kdy už snad nebudeme v karanténě.

Klára založila nový kvásek, ale zatím se mu moc nedaří. Možná to bude tím, že A. kvůli venkovnímu čtenářskému kroužku neustále větrá.

Martin navrhuje objednat donuty, ale než se nám podaří vybrat příchutě, kavárny v podvečer zavřou.

Den šestý

Snad poslední den. Ráno Martin odchází pro zarezervované sdílené auto, kterým máme odjet na letiště na přesně stanovený čas. Když přichází na avizované parkoviště, tak mu pípá telefon, že auto je "slightly off the parking base" (kousek vedle než má být) a po dalších dvaceti minutách chůze se vrací pro Kláru a A. Jedeme na letiště do testovacího centra. Naštěstí irská dochvilnost je pověstná, a tak skoro není možné přijít pozdě.

Stěr se odebírá jak z krku tak z nosu a Klára je ráda neboť tím do laboratoře posílá i značnou dávku materiálu, který by jinak musela pracně vysmrkat.

Po cestě zpátky debatujeme, zda naše přátele poprosit, aby nám na večer donesli pivo. Je nám to trapné, když je to snad poslední karanténní večer.

Martin se snaží reorganizovat naše ukládání bot a nakonec jim vytváří novou poličku z postelového roštu. Inu, tak dobře naše boty ještě neležely.

Kolem páté nám přichází e-mail, že naše genetické vzorky dorazily do laboratoře v severním Irsku (které je součástí Spojeného království) a kolem půlnoci nám přichází certifikát o negativním testu a tedy můžeme opustit karanténu. Po krátké noční debatě první svobodnou procházku necháváme až na ráno.