Pravý irský poklad
Jsme v Irsku už rok, takže přišel čas napsat o tom zásadním.
Než jsme se sem přestěhovali, měli jsme několik vážných obav. Budeme jim tu rozumět? (Nerozuměli jsme.) Bude tam pršet tak hrozně, jak všichni říkají? (Když neprší, tak mrholí.) Bude tam i jiné pivo než Guinness? (Ano!)
Typická irská hospůdka vypadá následovně, je tam hlučno, přítmí, spousta útulných zákoutí a minimálně šest píp, z nichž alespoň dvě jsou Guinness.
Abyste si udělali představu o atmosféře, máme pro vás pár zážitků:
Chtěli jsme jít na pivo s našima kamarádama, co v pátek večer přiletěli na návštěvu. Dlouho jsme hledali podnik, kam bychom se ještě vešli. Nakonec jsme zakotvili v menší hospůdce (čili počet píp byl pod deset). V průběhu večera se v prostoru před barem vytvořil hlouček lidí, kteří se očividně znali. Když jsme odcházeli, říkali jsme jim, že si můžou sednout k našim stolům. Oni moc nechápali, proč by to měli udělat. Jim uprostřed podniku, kde všem zavazeli v cestě ven, na záchod a hlavně pro pivo, bylo dobře. Taková kultura postávání.
Jelikož pivo je tu trochu dražší (asi 5 – 7 euro), je normální, že si řeknete nejdřív o ochutnávku. Stoupnete si na jeden konec baru, necháte si něco doporučit a chcete ochutnat. Barman jde na druhý konec baru (nebo často k úplně jinému baru, pokud jich hospoda má víc), ochutnáte, posoudíte a pokud souhlasíte, barman jde opět pryč načepovat celé pivo (teda pintu, takže 568 mililitrů). Když máte smůlu a barman chodí pomalu nebo se prodírá narvaným lokálem, docela si počkáte.
V naprosté většině hospod se dá platit kartou (často i na farmářských trzích a kdekoli jinde). Byli jsme jen v jedné, kde to nešlo. Výčepní to ale vyřešil chytře, bankomat má hned vedle baru.
Kartou se platí v hospodách často. Barman vám většinou kartu vezme a zmizí s ní někam k terminálu. Ze začátku nás to trochu děsilo, v Česku kartu nedáte z ruky. Ale tady jsou lidi hodní. A nekradnú.
Jednou jsme si pro změnu v hospodě měnili s jinou partou stůl (náš zbytečně velký za jejich příliš malý). Byli tak vděční, že kdykoliv nás potkali, začali nás objímat. I na záchodě.
Jindy jsme prosili o džus. Po zmateném vysvětlování (proč by něco takového měli mít v hospodě) nám barmanka dala sirup, ať si ho naředíme a přitom říkala, jak to máme příště anglicky říct. Samozřejmě jsme to zapomněli dřív, než jsme došli ke stolu.
Ve většině hospod se pivo objednává na baru (aby taky ne, pokud nechcete Guinness, tak si asi chcete dobře vybrat) a hned se i platí. Dýška dávat nemusíte. Martinův šéf z Ameriky tu jednomu barmanovi musel vysvětlovat, proč mu chtěl dát víc peněz!
Zkratka IPA asi všude na světě znamená Indian Pale Ale, ale v Irsku to znamená Irish Pale Ale.
Taky je tu jedna čtvrť, ve které nenajdete nic moc jiného než právě hospody. Jmenuje se Temple Bar a je to tak trochu past na turisty. Každá pinta tam stojí víc než ta předchozí. Dost často tam hraje živá hudba a tančí se tam ty srandovní irské tanečky, u kterých se nedělá nic rukama. Dubliňané tam moc často nechodí.
V Irsku je Guinness rozhodně nejoblíbenější, ale ve většině hospod se dá vybrat alespoň z osmi dalších čepovaných piv od místních vetších i menších pivovarů.
Takže pokud máte pivo rádi, nebojte se za náma do Irska přijet!
