Recyklační

Pokud jste v Česku vybírali brambůrky podle toho, jestli je jejich obal recyklovaný(jako třeba my) a pak stejně občas rezignovali, tak v Irsku budete (jako my) trochu trpět. Plastové obaly se vám sice většinou omluví, že tento typ  se “ještě nerecykluje”, ale to je vše.  V Irsku se recykluje jenom 15 procent typů plastů oproti tomu, co se recykluje u nás. Víte, jak jsou na obalech taková ta číslíčka v trojúhelníku? V Česku se recykluje plast označený číslem  1 – 20, ale tady v Irsku jenom 1, 2 a 4. 

Na druhou stranu už jsem potkal v řeznictví paní, která přišla s obrovskou vlastní skleněnou mísou pro kilo vepřového. Také velké řetězce jako Starbucks dávají slevu (cca 10 centů), pokud si kávu necháte udělat do vlastního hrníčku (to už dorazilo i do Česka).  Zároveň tu všichni mají termohrnky, ze kterých všichni na úřadech, v autobusech i na ulicích usrkávají. To asi nesouvisí se slevou na kávu – spíš hádám, že tam mají vlastní vylepšenou (a tedy irskou) kávu!

Zároveň je poměrně běžné, že se do nerecyklovatelných plastových fólií v supermarketech balí skoro i jednotlivá jablka. Člověku nad tím zůstává rozum stát.

Takže chodíme na trhy, kde ještě není ovoce a zelenina zabalená. Pokračujeme s nošením vlastních frusaků (pytlíků na ovoce a pečivo) a skládacích tašek, když se nám to nevejde do batohů (většinou musíme dvakrát potvrdit, že skutečně nechceme od obchodu extra tašku na nákup – ale často jsou papírové).

No… a pivo. Pěkně prosím, oni nemají vratné lahve. Navíc sklo většinou třídí na bíle, hnědé a zelené!

A taky je tady trochu svinčík, že to tak musím říct. Samozřejmě ne u nás doma, ale na ulicích. Dost běžně se tu válí plechovky, flašky, střepy a různé jiné ošklivosti. Většinou to uklízí nějaká rychlá rota po večerech, ale v Česku je to v tomhle ohledu čistší.